V Liberci, v oblasti dříve zanedbané účelové zástavby u nádraží, se dřevěné skladiště
(č. p. 431) proměnilo v živý podnik, ve kterém se praží káva a vzniká veřejný život. Stejně jako
v případě budovy Oblastní galerie, která vznikla přestavbou lázní, se i zde jedná o citlivou
architektonickou konverzi, která respektuje minulost a přitom vtahuje lokalitu do součas
ného městského rytmu. Místo, jež dříve sloužilo pouze pro skladování a projíždění, se stává
centrem setkávání, obchodu, práce a gastronomického zážitku, kde se propojuje soukromý
záměr investora s veřejným zájmem města.
Skladiště, původně součást linie vlakových doků, svou jednoduchou dřevěnou hmotou
o šířce čtrnácti metrů, vypráví příběh...