Budova L navazuje na logiku univerzitního kampusu a zároveň rozvíjí jeho architektonickou
kontinuitu. Původní rozvržení Technické univerzity, ve kterém hlavní pěší osy procházely
mezi jednotlivými fakultními objekty, je zohledněno při orientaci křídel stavby. Jižní kříd
lo je souběžné s linií komunikací vedoucích ke starším objektům, zatímco severní vychází
ze svažitého terénu, což umožňuje elegantní napojení na okolní zalesněnou krajinu.
Konstrukční i materiálové řešení dialogicky reaguje na ostatní novostavby kampusu. Masiv
ní betonový základ je v přímém kontrastu s lehkostí měděných křídel, čímž vzniká vizuální
rytmus, který doplňuje čisté geometrické tvary Informačního centra z roku 2007. Je patrné,
že oba objekty pracují s podobnou logikou proporcí a jasností hmot.Odlišné formy však
respektují odlišné funkční nároky. Zatímco Informační centrum vystupuje jako ikonická do
minanta kampusu, budova L spojuje...